Centrum pro studium populární kultury

Rok p/ostalgie
Jak se změnilo vnímání komunistické diktatury v posledních letech? Nastal snad konec postkomunismu a jsme zase o krok dál? A bude to tentokrát stačit? Podobně jako čtyři desetiletí totalitního režimu, také bezmála třicet let liberální demokracie nebylo jednolitým obdobím. Pod povrchem nepřetržitého toku dějin je rozeznatelných několik proměn. Pamatujeme si zakládání „ústavů národní paměti“ ale i první vlnu tzv. ostalgie, která po bývalé NDR zasáhla i Česko. Tato vlna přinesla nostalgické návraty do života „za totáče“, které lemovaly písničky Michala Davida, provázely seriály Jaroslava Dietla a osladily produkty bývalých národních podniků, jako byla céčka, pedro nebo kofola.
Zdá se, že postkomunistický konsensus o zlé době „za bolševika“ se začíná drolit a česká společnost jako by připouštěla, že je na co vzpomínat. Postavy spojené s komunistickým režimem jako byli „estébák“, „svazák“ nebo „vekslák“ se objevují znovu na scéně, i když v poněkud jiných rolích. Halasně pranýřované jevy (rudá knížka, závazek tajné spolupráce, papalášství ad.) společnost postupně akceptovala a začínáme se spíše ptát, kde sametoví revolucionáři a věrozvěsti volného trhu „udělali „chybu“? Dějiny se mění a populární kultura s nimi. Vyhraněné ideologické pozice (např. antikomunismus) poněkud vyčpěly. V hudbě, ve filmu nebo v literatuře se oslabuje vnímání „před“ a „po“ revoluci a stále častěji je historie servírována jako koláž nostalgických a barvotiskových obrázků okořeněných současnou globální pop-kulturou.
Startujeme v „osmičkovém“ roce, který nabízí příležitost reflektovat nejen velké historické milníky, ale také se podívat, jak jsme v uplynulých desetiletích v populární kultuře vzpomínali na dětství a mládí, na ztracený ráj?
Dospěla populární kultura konečně do ideologického vakua, v němž minulost nehraje žádnou roli?
A znamená to konec postkomunismu?