Centrum pro studium populární kultury

Žánr fantastických filmů má v Československu díky Karlu Zemanovi tradici již od padesátých let dvacátého století. Nejlepší díla čistého sci-fi vznikla v šedesátých letech (Ikarie XB-1, Ztracená tvář) a ve stejné době se také objevily první pokusy o spojení sci-fi a komedie (Muž z prvního století, Blbec z Xeenemünde, Kdo chce zabít Jessii?). Ovšem teprve v období normalizace přišlo do československých kin větší množství tohoto žánrového hybridu. Proč se ale těšil takové oblibě a proč se tento fenomén omezoval jen na dobu normalizace?

Nástup sci-fi komedií právě v sedmdesátých letech lze vnímat jako důsledek změny stranické strategie, která nově formulovala požadavek po divácky atraktivní tvorbě. Upřednostňovány byly filmy optimistické, bez doslovného zdůrazňování problematických jevů tehdejší doby. Normalizační vedení preferovalo veseloherní žánry jak z důvodu ekonomického (návratnost investice), tak z ideologického (film byl určen širokým „dělnickým masám“). To bylo plně v souladu se slovy Gustáva Husáka, která pronesl na celostátní konferenci Socialistického svazu mládeže v listopadu 1970: „Jde mi však o to, co ze života vyzvedávat. Nebudu daleko od pravdy, že za poslední léta se ze života vybírala hlavně špína, perverzita, negativní jevy…“

Plné kinosály a spokojené publikum

Ačkoli vědeckofantastický žánr považovali normalizátoři za úpadkový či brakový, fantastické prvky byly vnímány jako žádoucí oživení české komedie (od padesátých let přetrvávala fascinace vědeckofantastickými tématy související s rozvojem kybernetiky, výpočetní techniky a objevováním vesmíru). Označení „sci-fi“ se ale vyhýbaly. Tvůrci Což takhle dát si špenát mluvili o „bláznivé komedii plné proměn, překvapení a vitamínů“, film Zítra vstanu a opařím se čajem se chlubil podtitulem „Komedie o vodíkové bombě pro Hitlera“, na plakátu k Pane, vy jste vdova! stálo „Iva Janžurová a Eduard Cupák v české filmové komedii Václava Vorlíčka“ a nepříliš vydařený snímek Babičky dobíjejte přesně! užíval distribuční slogan „Sousedský horor“. Pouze Zabil jsem Einsteina, pánové byl označen jako kombinace žánrů slovy „Jana Brejchová ve filmové sci-fi komedii režiséra Oldřicha Lipského“.

Divácký úspěch filmů Zabil jsem Einsteina, pánové a Pane, vy jste vdova!, které vstoupily do sálů československých kin na počátku normalizace, odstartoval vlnu zájmu o sci-fi komedie, jež byla spojena především se jmény zavedených režisérů (Polák, Schulhoff, Rychman). Nejúspěšnější z nich byla dvojice Václav Vorlíček a Oldřich Lipský. První zmíněný (Pane, vy jste vdova!, Což takhle dát si špenát) sázel především na černý humor a absurdní dějové zápletky, v Lipského filmech (Zabil jsem Einsteina, pánové, Adéla ještě nevečeřela, Srdečný pozdrav ze zeměkoule, Velká filmová loupež) najdeme více prvků science fiction a silnější tíhnutí k motivům z minulosti. Společně se scenáristou Milošem Macourkem připravoval Lipský několik dalších filmů, které se bohužel realizace nedočkaly. Zajímavou podívanou nepochybně slibovala „veselohra o tom, co by se stalo, kdyby omylem začalo městem volně kolovat LSD“ (pracovní název Jezte bonbony Felix) nebo „crazy-komedie čerpající látku ze sexuální problematiky“, která vycházela z románu Alfreda Jarryho Nadsamec.

Normalizační sci-fi komedie sázely na populární herecké představitele, kteří odpovídali komediálním typům. Oblíbenou postavou byl roztržitý vědec, zmatený cizinec nebo nešikovný kriminálník. Humorný potenciál měl i vztah emancipované ženy s pasivním mužem. Ve filmu Zabil jsem Einsteina, pánové získávají ženy v roce 1999 dominantní roli ve vztazích i ve veřejném životě díky hormonálním změnám, které způsobí fanatici zneužívající fyziky nebo chemie. Silný ženský charakter můžeme nalézt i v Hodíme se k sobě, miláčku..? nebo Srdečném pozdravu ze zeměkoule. Zápletky často spouští záměny postav. V Pane, vy jste vdova! se ve třech různých hlavách pohybují mozky dvou lidí (dle Vorlíčka to byla reakce na první úspěšně provedenou transplantaci srdce v roce 1967). Základem komických situací v Což takhle dát si špenát je proměna ústřední dvojice Lišky a Zemánka následkem ozáření omlazovacím strojem. Díky cestování časem se ve filmu Zabil jsem Einsteina, pánové setká Frank Pech (dospělý Lubomír Lipský) se svým malým otcem. V Zítra vstanu a opařím se čajem hraje Petr Kostka oba bratry Bureše, Jiří Sovák se v tomtéž filmu potkává se sebou samým v minulosti, Zlata Adamovská hraje v Něco je ve vzduchu postavu Alice i matky Blanky v mladém věku, a také Oldřich Kaiser a Jiří Lábus mají ve Velké filmové loupeži dvojroli.

Prvek sci-fi reprezentuje nejčastěji nějaká typická rekvizita (tj. taková, která v současnosti neexistuje), někdy se objevuje téma cestování v čase nebo nereálné postavy – roboti, mimozemšťané, umělé nebo pohádkové bytosti. Tvůrci často zobrazují socialistické Československo jako centrum technologického pokroku. Čeští vědci vynaleznou unikátní omlazovací zařízení (Což takhle dát si špenát), zkonstruují poslední model robotické babičky (Babičky, dobíjejte přesně!) nebo se v Praze nachází jediná cestovní kancelář nabízející komerční lety do minulosti (Zítra vstanu a opařím se čajem). Nemožnost vyrovnat se triky a výpravou západním filmům s mnohem lepším finančním zázemím však vedla tvůrce k tomu, aby zasadili děj do blízké budoucnosti nebo alternativní reality. Také futuristické přístroje jsou spíše zdrojem komiky než údivu nad vědeckým pokrokem. Mimozemšťané při přistávání ve filmu Srdečný pozdrav ze zeměkoule maskují vesmírnou loď nejprve jako pivní barel a později jako kontejner na odpadky. Nejdokonalejší techniku v Zabil jsem Einsteina, pánové vlastní skupina fyzikálních fanatiků, kteří umístili sledovací zařízení do živé kočky, a obrovský pojízdný stroj profesora Hughese (Josef Kemr) zajišťuje hloubkové holení, které vydrží „možná dva dny, možná tři dny, možná jeden rok“.

Snahou mnohých sci-fi komedií (obecně poměrně málo ideologicky zatížených) bylo humornou formou naznačovat, že technický pokrok člověku nejen slouží, ale při špatném zacházení se proti němu může i obrátit. Regenerační přístroj na omlazení je zneužit podvodníky (Což takhle dát si špenát), prostřednictvím turistických zájezdů do minulosti se pokusí nacisté změnit chod dějin (Zítra vstanu a opařím se čajem), pokrok v oblasti chirurgie poslouží vojákům usilujícím o atentát na krále (Pane, vy jste vdova!) a ve filmu Babičky, dobíjejte přesně! je pohřeb elektronické pomocnice doprovázen varovnými slovy: „Právě tato dokonalá technika se nikdy nesmí obrátit proti člověku.“ S ohledem na žánr komedie se ovšem pokaždé podaří předejít katastrofálním důsledkům a filmy mají vždy dobrý, či alespoň otevřený konec.

E.T., Vetřelec a únava z českých sci-fi komedií

Pokus navázat na žánr v druhé dekádě normalizace přinesl zklamání kritiků a nezájem diváků, kteří byli záplavou komedií přesyceni. Ani poměrně vysoký rozpočet (6,8 mil. Kčs), hvězdné herecké obsazení a vydařený scénář filmu Oldřicha Lipského Srdečný pozdrav ze zeměkoule úspěch nezajistil, ještě rozpačitěji byl přijat jeho poslední snímek s prvky sci-fi Velká filmová loupež nebo Babičky dobíjejte přesně! dalšího režisérského veterána Ladislava Rychmana. Pro normalizační sci-fi komedie je typické, že nebyly doménou začínajících režisérů. Mladší tvůrci nejevili o tento komediální žánr zájem nebo nemohli z ideologických důvodů tvořit. Poptávku po fantastičnu navíc uspokojila úspěšná domácí rodinná seriálová tvorba, pod kterou se podepsali Jindřich Polák a Václav Vorlíček (Návštěvníci, Křeček v noční košili, Létající Čestmír) a rovněž zvýšená dostupnost zahraničních sci-fi, které se živelně šířily na VHS kazetách. Některé byly také od počátku dekády uvolněny do české distribuce. E.T. mimozemšťan šel do kin v únoru 1985 (tři roky po americké premiéře) a s více jak 2,5 milionu diváků byl třetím nejnavštěvovanějším filmem za období od roku 1973 do roku 1986. Vetřelec, kterého československá kina uvedla v červenci 1982 (rovněž tři roky po zámořské premiéře), se ve stejném žebříčku umístil na 11. místě. Technicky dokonalým západním vzorům nemohla československá kinematografie konkurovat, pokusy o napodobení (např. Monstrum z Galaxie Arkana) skončily fiaskem. Definitivní konec spojení žánrů sci-fi a komedie přinesla změna režimu na konci osmdesátých let. Výjimkou by snad mohl být Svěrákův Akumulátor 1, ale jeho popularitu už můžeme přičíst na vrub spíše odlehčenému zobrazení silného dobového zájmu o duchovno a nadpřirozeno všeho druhu než zdánlivé návaznosti na sci-fi komedie sedmdesátých let.

1.Neradostná vize budoucnosti ve filmu Zabil jsem Einsteina, pánové. Členky feministického Svazu žen odmítají neustálým holením si vousů přistupovat na chyby způsobené muži.

2. Zapomeňte na létající talíře, podle tvůrců filmu Srdečný pozdrav ze zeměkoule k nám přiletí mimozemšťané v kontejneru na odpadky.

3. Mnohé normalizační sci-fi komedie zobrazují socialistické Československo jako centrum technologického pokroku. Ve filmu Což takhle dát si špenát vyrobí čeští vědci unikátní regenerační přístroj, který ale nefunguje podle jejich představ.

4. Chlouba socialistického Československa konce 20. století. Raketa společnosti Universum, která umožňuje cestu do minulosti.

Vyšlo v Lógru.

pdf