Centrum pro studium populární kultury

V pražském kině Aero se 13.–14. listopadu konala Podzimní sklizeň Festivalu otrlého diváka,což je podzimní speciál této známé značky zaměřené na extrémní kinematografii. Samotní organizátoři nazývají svůj festival „synonymem pokleslosti, nevkusu, braku a zábavy za hranicí tuctovosti“. Podzimní sklizeň dala tentokrát vskutku zavděk především béčkovým filmům. Jak je ovšem v podání Otrlého diváka máme chápat?
Pořadatelé festivalu si dávají především záležet na netradičním přístupu, aby Otrlec nepůsobil jen jako obyčejné promítání. Nejspíš proto se rozhodli udělat další krok vpřed a připravit si pro návštěvníky tzv. shadowcast – živé divadelní přehrávání filmu před plátnem souběžně s projekcí. Za tímto účelem využili nově vzkříšenou brakovku Rocky Horror Picture Show režiséra Jima Sharmana (1975), kterou takto pojalo již mnoho jiných nadšenců z celého světa.

„Kdy masturbuješ?“

Pokleslý a kostýmně odvážný hororový muzikál Rocky Horror Picture Show stojí především na postavě svérázného doktora Frank-N-Furtera z transsexuální planety Transylvánie. Do jeho spárů se dostane i pár snoubenců, který hledá úkryt před deštěm. Nato jsou nuceni přihlížet děsivému experimentu, kdy Frank stvoří nádhernou svalnatou blonďatou zrůdu Rockyho Horrora, který se však nechová zcela podle vůle svého pána. Podobně do Frankova plánu zasáhnou i bouřící se Transylvánci, kteří se touží vrátit domů. Transsexuální doktor má však mocné zbraně i libido a porazit ho nebude jednoduché.

Při shadowcastu¹ se tým Otrlce činil jak kostýmně, tak i herecky. Hlavní postavu doktora Franka výtečně ztvárnil sám koordinátor festivalu Jiří Flígl a do své role se opravdu vžil, především v erotických scénách. V úlohách doktorových asistentek zaujala jak Jana Glivická, bývalá mluvčí iniciativy Ne základnám, tak i Samantha Bifidus, známá otrlecká rychlodabérka. Koordinační tým zahrnul do menších rolí i různé dobrovolníky, kteří představovali tančící Transylvánce. Jednoho z nich ztvárnila Blanka Činátlová z Ústavu české literatury a komparatistiky, čím svérázně dosvědčila propojenost Otrlce s akademickou sférou.

Krom náročného shadowcastu se organizátoři snažili do příběhu zapojit i diváky. U vchodu do sálu obdržel každý otrlý nadšenec balíček s novinami, frkačkou, konfetami a kartami. Ty pak měl použít, když k tomu byl růžovými titulky na plátně vyzván. Například pokud nedbal pokynu a nenasadil si v určenou chvíli na hlavu pokrývku z novin, schytal naplno dávku vody, kterou po sále rozprašovali Transylvánci.

Obětí interakce diváků se stal i britský herec Charles Gray, známý především jako filmový představitel zloducha Blofelda, největšího nepřítele agenta 007. V Rocky Horror Picture Show však zastával poněkud nevděčnou roli vypravěče, přičemž jeho čistá angličtina svedla pořadatele k tomu, aby mezi jeho učené promluvy umístili růžové titulky. Ty tentokrát vyzývaly diváky k vykřikování výrazů typu „kdy masturbuješ?“ na adresu vypravěče i jiných postav. Dále se mohli diváci přidat k tanci Time Warp. V rámci generálky se mezi poněkud úzkými sedačkami tančit ještě dalo, zda ale nedošlo k nějakému nepříjemnému zranění během vyprodaného promítání, to už posoudit nemohu.

Doprovodná kolekce béček

Hlavní tahák festivalu doplnila projekce snímků, které bychom mohli s čistým svědomím nazvat jako ukázková béčka. Otrlec tentokrát ve svém programu neměl žádnou libůstku na pomezí autorského filmu, jakou byla třeba v loňském speciálu surreálná jízda Střihač (rež. Adam Brooks, 2014), či během jarního cyklu antiestetický běs Begotten (rež. E. Elias Merhige, 1990). Jako specialitu však pořadatelé zahrnuli americké sci-fi horory s tematikou následků atomových výbuchů Attack of the Crab Monsters (rež. Roger Corman, 1957) a The Beast of Yucca Flats (rež. Coleman Francis, 1961), při nichž se mohli diváci pobavit nad pomalu zapomenutou estetikou „uniformovaných“ padesátých let, ale také nad svéráznými (rozuměj strašnými) vizuálními efekty.

V tematický pátek jsme mohli na Otrlci shlédnout klasický béčkový slasher Pátek třináctého již v jeho šestém sequelu, tedy Jason Lives: Friday the 13th Part VI (rež. Tom McLoughlin, 1986). Že mají pořadatelé v oblibě heavymetalové hororové snímky, není mezi příznivci festivalu žádná novinka, tentokrát se jednalo o aktuální novozélandský počin Deathgasm (rež. Jason Lei Howden, 2015). Mladí nadšení heavymetaloví muzikanti opět probouzejí démony jako za zlaté éry tohoto stylu v letech osmdesátých. Divák tak mohl porovnat vizáž a hudební kvality současných a minulých metaláků.

Transsexuální zábava především

Podobně jako v případě letošního jarního několikadenního promítání musím konstatovat, že Otrlec opět cílil především na smích a zábavu. Nadmíru interaktivním pojetím Rocky Horror Picture Show však dle mého soudu překonal svůj standard a dřina, která jistě provázela cvičení choreografie při shadowcastu, víc než vyrovnala zvýšenou cenu lístků (premiéra stála 200, generálka 150 Kč). Je třeba dodat, že dámské korzety a punčošky seděly i na chlupatých pánských tělech, tato transsexuální recese nepůsobila ani v nejmenším strojeně či trapně.

Předem vyprodaná premiéra hlavního filmu potvrdila úspěšnost kurzu, jímž se Otrlec vydává už delší dobu. Vyhrabávání, sešívání a oživování polozapomenutých béček tak můžeme považovat za velice nosnou dramaturgickou koncepci v případě filmových přehlídek a večírků. Možná se Otrlým divákem v tomto ohledu inspirovaly i některé hudební festivaly, v jejichž programu najdeme promítání ztřeštěných zombie komedií či podobných béček.

Pozn.:
Slasher je hororový subžánr, jehož hlavním znakem bývá zpravidla šílený masový vrah, který pronásleduje oběť či skupinu obětí. Jako slashery se označují výhradně zástupci béčkových hororů, mnohé z nich považované za klasiku žánru, jako například Halloween, Pátek třináctého, Texaský masakr motorovou pilou, Noční můra v Elm Street apod. Mnohé z nich se též vyznačují vysokým počtem sequelů (pokračování).

1 Tuto projekci jsem viděl na generálce, která proběhla v pátek 13., neboť hlavní provedení následující dne bylo již zcela vyprodané.

Jiří Almer

obrazová příloha: