Centrum pro studium populární kultury

Normalizační seriály se stále těší značné oblibě a zájmu. Většina z nich je dodnes reprízována a akademici je často využívají, aby skrze ně nahlédli do světa a každodennosti společnosti v období šedých sedmdesátých a osmdesátých let. Jedním z takových seriálů je i Velké Sedlo.

Přestože nepatří k nejznámějším a nejoblíbenějším, je zajímavý hned v několika ohledech. Jedná se o poslední počin scenáristické legendy Jaroslava Dietla. Ten sice scénář dokončil, nicméně v průběhu natáčení zemřel, takže už nemohl nikterak zasáhnout do konečné podoby seriálu. Velké Sedlo se natáčelo během roku 1985. Seriál byl ale uveden až v březnu 1987, v neděli ve 20:10, tedy v nejatraktivnějším vysílacím čase, jak už bylo u seriálové produkce v diskutované době zvykem.

Vlastní materie seriálu se skládá ze dvou vzájemně se (ne)doplňujících částí. Své diváky měl zaujmout především vztahovou hrou mezi postavami, což byla Dietlova specialita. Druhá složka má přiblížit, oslavovat a popularizovat svět určité profese, což je také pro normalizační seriály typické. Je tomu tak v Nemocnici na kraji města, Plechové kavalerii, Ženě za pultem, Majoru Zemanovi, Sanitce a dalších. Tady jsou jimi hrázní a vodohospodáři.  A s tím souvisí ještě jeden úkol seriálu – jak přiznávají i tvůrci samotní, Velké Sedlo vzniklo na společenskou objednávku a jeho cílem bylo věnovat se ekologické problematice. Ekologické povědomí a znepokojení obyvatelstva bylo tehdy na rychlém vzestupu a seriál sám byl proto prezentován jako ekologický. Je tedy na místě podrobit právě tento aspekt důkladnější analýze.

Kvadratura „eko“ kruhu

Seriál se odehrává na přehradě Velké Sedlo, ve skutečnosti jde ale o přehradu Kružberk. Ta se nachází na řece Moravici a byla vybudována v letech 1948–1955 jako jedna z velkých staveb socialismu. Její účel měl být nejdříve energetický, následně byl ale změněn, takže přehrada sloužila primárně jako zásobník vody pro Ostravsko – „ocelové srdce republiky“ a výkon elektrárny byl jen podpůrný. Kromě vztahové linie se děj seriálu zaměřuje na události spojené s údržbou přehrady a na případné nestandardní situace, jako jsou povodně nebo náhlé znečištění vody. Dramatický element se zde tvůrci snažili vykřesat, jak ironicky poznamenává jedna z recenzí, z „výměny nějakého šoupátka“. Že to příliš nefunguje, je po několika epizodách seriálu více než zřejmé.

Kromě mizerné výstavby děje a mizivého dramatického momentu nám má technika ukázat ještě jednu věc. Sebe samotnou. Kromě pohledů na technické vybavení a zázemí přehrady se z úst hrázného Palyzy, hlavního hrdiny seriálu, dozvídáme podrobnosti o průtoku, výkonu, délce hráze, tlaku vody a mnoho a mnoho dalších technikálií. Divák se takto vzdělává často nepřímo, ze šroubovaných dialogů mezi Palyzou a jeho nadřízenými nebo kolegy. Tento záměr je snad ještě výraznější, když podobné věci dobrácky vysvětluje malé holčičce. Palyza nakonec poznamená: „No jo, na to jsi asi ještě malá“. Ano, cílem jeho vysvětlování byl tedy opět, nepřímo, divák sám.

Jeden z tehdejších dramaturgů Československé televize, Lubomír Zaorálek, upozorňoval, že voda a vzduch jsou nejcennějším majetkem lidstva, a proto se o ně musíme starat. Dále předznamenává, že není shody mezi ekologickými a ekonomickými zájmy, a tento rozpor má seriál akcentovat a pomoci nalézt řešení. Seriál má také být podle jeho slov propagátorem ochrany životního prostředí, protože péče o něj je starostí nás všech. Přes přísliby dramaturga ale příroda jako taková sehrává podobnou roli jako technika. Tvůrci samotnými byla vyzvedávána jako nejmenovaný herec a tvůrce děje. Tento záměr taktéž selhává a příroda je zastoupena nejčastěji velmi dlouhými záběry vodní hladiny, lesa, strání, ryb a dalších živočichů. Takové záběry jsou sice kvalitní, ovšem ani ději, ani ekologii nikterak nepomáhají.

Přírodě je v seriálu nejčastěji přiznávána estetická hodnota, její krása je postavami zdůrazňována. Role přírody je dále vykreslena zejména ve vztahu k člověku a jeho potřebám, její úloha je tedy ve značné míře služebná. Jako nositelka určitého estetična je například vhodným místem pro rekreaci, odpočinek či pokochání se krásným prostředím. Proklamovaný ekologický aspekt se tak po několika dílech začíná rozpadat a vyznívá značně do ztracena.

Kdyby se přehrada nepostavila…

Částečným naplněním těchto ambicí je ale tematizace problematiky spojené s vodou. Za ní je nutné vidět skutečně vážný problém, který sužoval tehdejší Československo. Se suchy se země potýkala od počátku osmdesátých let a patrně nejvyprahlejším byl rok 1983. Osmý pětiletý plán pro léta 1986–1990 jako jeden z důležitých cílů stanovuje zajištění dostatečného množství vody pro národní hospodářství a obyvatelstvo, péči o čistotu a kvalitu vody a prosazení racionálního hospodaření s vodou.

Seriál tak skutečně vychází vstříc dobovému trendu. Skrze postavu vždy rozumného Palyzy se snaží o vyvolání kritické reflexe u diváka třeba tím, že voda se v domácnostech v kohoutku nezjevuje sama od sebe, ale pochází z přehrad jako je Velké Sedlo, a je tedy třeba s ní šetřit a nakládat ohleduplně. Apel na domácnosti se nicméně objevuje jen v jednom díle. O něco déle přetrvává kritika směrem ke státním podnikům. Ta zdůrazňuje, že podniky vodou plýtvají a nepočínají si dostatečně hospodárně. To je ostatně ukázáno na příkladu mlékáren, za které je zodpovědný náměstek Nocárek, postava zosobňující v seriálu většinu všeho negativního. Ten sice zapírá, že by bylo cokoliv špatně, že prý provedl rozsáhlé kontroly a zavedl příslušná opatření. Do podniků je však vyslán zkušený inspektor, který jeho tvrzení vyvrátí a odhalí veliké úniky vody. Tím však zápletka končí a dějová linie není nijak rozvedena. Náměstek není potrestán, katarze nenastává. Přesto jsou témata spojená s vodou jediným skutečně environmetálním přesahem a hlubší kritikou, kterou seriál nabízí. Ačkoli se seriál odehrává na Ostravsku a Palyza se několikrát do Ostravy i vypraví, o znečištěném ovzduší není nikde ani zmínka, a to navzdory faktu, že mezi obyvatelstvem bylo ovzduší jedním z nejsilněji vnímaných ekologických problémů.

Daná praxe ovšem odhaluje něco z interpretačního rámce seriálu. Problém, tedy nehospodárné zacházení s vodou, je způsobený především nekompetentním člověkem v řízení podniku, nikoliv systémem jako takovým. Systém funguje dobře a je schopen napravovat a kontrolovat sám sebe, nekompetentní člověk může být nahrazen. Podobná je i situace při hrozícím znečištění přehrady. Problém je včas zpozorován, díky čemuž následuje „dramatický“ zásah v ranních hodinách, mobilizace celé řady složek a pracovišť, aby bylo před polednem zjištěno, že znečištění není nebezpečné a jde z vody snadno odstranit. Celá akce je přehlídkou technických možností řešení a pohotového a obětavého nasazení lidských zdrojů. Divák tak může nabýt přesvědčení, že sebekritičtější situace je zvládnutelná, pokud se dodrží postupy, pokyny a na důležitých místech budou odpovědné a způsobilé osoby. Když je s vodou i zdánlivě něco v nepořádku, je vzorek expresně zaslán do laboratoře. Analýza pak vždy odhalí, co je nebo není špatně, a naznačí správné řešení. Zde divák opět vidí schopnost československé vědy a důraz na možnosti expertního řízení. Tento narativ také podporuje Palyza, který je svědomitý a důsledně dodržuje veškeré postupy a neustále zdůrazňuje nutnost každodenního měření. Jen jednou se postaví proti technokratickému řešení předepsanému směrnicí a tajně vypouští po nocích z přehrady vodu, aby udržel při životě vodní ekosystémy pod ní.

Dalším zajímavým momentem pak je, když se skrze seriál vyjednává s obyvatelstvem v otázce budoucího vývoje. Na Moravici byla naplánována výstavba další přehrady – Slezské Harty. Zátop nové přehrady ovšem počítal i s likvidací několika vsí. Palyza se jede se svým nadřízeným podívat, jak pokračují přípravné práce, a během cesty se baví právě o problému likvidace vesnic. Divákovi je tak skrze kladnou postavu Palyzy vysvětlováno, že takový čin je z hlediska celku nutný. Osudy jednotlivců jsou sice politováníhodné, Palyza pro ně má pochopení, ale Ostravsko vodu potřebuje a není jiné cesty. Seriál tak předjímá budoucí vývoj a snaží se pro něj získat potřebnou legitimitu.

Promarněná šance

Ekologická problematika je v seriálu redukována na potíže s vodou a dlouhé záběry krajiny. Žádné problémy spojené s životním prostředím, mimo hrozící nedostatek vody v prvních dílech seriálu, nejsou zmíněné, natož skutečně problematizované. Krajina jako taková je zobrazována ve vší čistotě a nejlepším pořádku, naopak je vyzdvihována její krása a je zdůrazněno, že se taková musí udržovat. Nicméně hlavním důvodem pro péči o přírodu a její zachování je vždy člověk a jeho potřeba krajinu využívat, ať už jako surovinnou základnu nebo jako místo odpočinku.

Kromě apelu na rozumnou, či dnešním slovníkem uvědomělou, spotřebu vody a racionálnější řízení podniků se neobjevuje žádná propracovanější, hlubší kritika nebo nabízení východisek. Samotný fakt, že člověk sám v mnohém přispívá k devastaci životního prostředí, seriál nezmiňuje.
Problémy jsou zobrazeny jako většinou lokální, způsobené nejčastěji selháním konkrétního člověka nebo nedbalostí. Rychlá akce s pomocí vědy a techniky je vždy dokáže vyřešit.
Celá problematika životního prostředí je tak vykreslena velmi asymetricky a neodpovídá skutečnému stavu věcí. Respektive neodpovídá ani realitě značného společenského znepokojení své doby. Více než realitu osmdesátých let připomíná seriál spíše představy let šedesátých o technické moci, možnosti konstruovat a optimalizovat životní prostředí, o racionálním řízení a schopnosti organizovat systém tak, že dokáže systémově nalézat a napravovat vlastní chyby.
Ostatně i šéfredaktoři Československé televize, kteří seriál hodnotili na svých týdenních poradách, poukazovali na mnohé nedostatky. Mezi nimi také na to, že ekologie je skutečně důležité téma, a je škoda, že seriál s velkým potenciálem tuto příležitost nevyužívá.

Je samozřejmě otázkou, do jaké míry mohl vůbec seriál danou roli naplňovat, když jeho primární úlohou bylo bavit diváka, a kam mohla případná kritika v dané době zajít. Reakce šéfredaktorů nám ale napovídají, že na hranu možností scénář rozhodně nešel. V některých ekologických otázkách prezentoval seriál dokonce protichůdné pozice oproti těm, které postupně zaujímala znepokojená část společnosti. Vzhledem k vlastní propagaci seriálu, který chtěl mířit na palčivé problémy doby a vyjít vstříc otázkám rezonujícím ve společnosti, tak nezbývá než konstatovat, že ekologický záměr selhal.

Jonáš Chmátal

Obrazová příloha:

1 – Součástí seriálu byl i patnáctiminutový přelet nad krajinou a rozprava vodohospodářů o přehradách a krajině, která měla vzdělat diváka. Vlevo Palyza. Archiv ČT.

 

2- Vodní nádrž Kružberk. Podle Palyzy ji stavěli machři a měla by při správné údržbě vydržet 100 let.

 

3- Nejmenovaný ale všudypřítomný herec v pozadí – moravskoslezská příroda.