Centrum pro studium populární kultury

„NECHCEME KUBU ANI KOREU, JEN ČESKOSLOVENSKO OSMDESÁTÝCH LET“ Nostalgický pohled internetových diskuzí na dobu tehdy a dnes

motto: .“Ve frontě na úřadu práce si ještě rádi vzpomenete na frontu na banány.“

Během listopadové vlny vzpomínání se v hlavních médiích objevoval v podstatě jednotný obraz doby reálného socialismu – založený na automatickém odmítnutí hodnot, na kterých stál pozdně socialistický režim. V mediálním prostoru tak zůstávají opomenuty názory té části veřejnosti, která se polistopadovým vývojem cítí zklamána či s ním od počátku nesouhlasí. O to víc je ovšem jejich názory slyšet, kromě tradičních míst setkávání jako jsou hospody či čekárny u doktora, v internetových diskuzích, kde přispěvatelé horlivě polemizují s elitami preferovaným obrazem minulosti i současnosti
Aby hodnocení komunistického režimu nesklouzávalo k jednostranné propagandě, je třeba tyto hlasy znát a přemýšlet o jejich přesvědčení a postojích. Místo pouhého konstatování, že byl komunistický režim špatný, považuju za podstatné se podívat na důvody a argumenty, které část společnosti vedou k odmítnutí nastoupeného vývoje. Pokud těmto názorům umožníme vystoupit z přítmí internetových diskuzí, může se každý sám zamyslet nad jejich argumentací a případně polemizovat s hodnotami, na nichž chtějí mít založenou organizaci společnosti.
Diskuze pod internetovými články jsou šikovným místem, kam se za těmito názory vydat. Jedná se o platformu dostupnou velké části veřejnosti, protože internet už dávno není záležitostí jen elitnější části populace. Specifický a fascinující žánr internetové diskuze stojí někde na pomezí  mluvené a psané komunikace. Příspěvky jsou psány živelně, většinou jako rychlé reakce plné emocí, grafických výkřiků a útoků, ale přispívající má před jejich odkliknutím přece jen větší možnost si repliky promyslet, než při komunikaci z očí do očí. Navíc prezentované názory bývají alespoň do jisté míry a jistým způsobem diskutovány a vyargumentovány.
Je samozřejmě možné celé internetové diskuze odmítnout jako výplod chorých lidí živených hlubokou nenávistí (ke všemu a hlavně k sobě navzájem), ale nejde zdaleka až o tolik okrajovou záležitost, jak by se mohlo zdát. Ostřejším a radikálnějším způsobem tu jsou formulovány názory, ke kterým se do jisté míry hlásí relativně velká část české společnosti. Například podle výzkumu z listopadu loňského roku 39 procent respondentů uvedlo, že se jim dnes žije hůře než za komunismu.

Část nesouhlasu s dnešní dobou je vnímána v protikladech charakterizujících život tehdy a dnes. Lidé vzpomínající s láskou na minulý režim si na něm nejvíc pochvalují materiální dostatek a nízké ceny: „Za komunismu bylo bezpečno ne jenom ve dne ale taky v noci,najemne za byt 3+1=250kčs a dnes za stejny byt 8 000kč.Volim KSČM.“ (Pirko), spojené s jistotami práce, bezpečí a neměnnosti. „ potraviny byly za stejné ceny ve všech obchodech … když se v minulé době cokoliv zdražovalo, tak jsme o tom byli všichni prostřednictvím tisku vždy informováni…. Což se nedá o dnešní době říct, ceny jsou každý den jiné a nikomu nestojíme za to, aby nás o změnách cen informoval – ono to vlastně v tom „bordelu“ani není možné. Takže nám nezbývá, než toto odpornou dobu nějak přežít a doufat, že snad někdy bude pro normálního, slušného člověka, život zase hezký.“ (Johanka).  Život za „socíku“ je tak charakterizován jako pořádek, klid a bezstarostnost „Za totáče jsme nemohli všichni do zahraničí – ani dnes nemajetní nemůžou.Ale míra zla,která se dotýkala jedinců,byla výrazně menší.Protože byl pořádek.Ne ráj,ale pořádek.Sice nasr…vající v mnoha směrech,ale byl.“ (Jára), narozdíl od dneška plného stresu a strachu:
„Lidé mají strach vůbec promluvit
– mají strach z nezaměstnaností,
– mají strach z ohrožení vlastního života,
– mají strach, že je Havlův režim vyžene z bytu,
– mají strach z vysokého nájemného,
– mají strach o Český národ a o její kulturu
– mají strach ze staroby,
– mají strach o svou existenci.
Za socialistického Československa si takové problémy nikdo nepřipouštěl.“ (lucifer)
a ožebračení lidí. „No já již se těším ,že umrznu co v tákovém kocoukově na sebevraždu nemám ,tak umurznu nic pěkného mě tu s těma korytářema nečeká sláva demokraciii diky šášo Ha vle ,nic jsi nedělal celá léta psal blbiny a asi stav dnešní ti dělá dobře ,šášo ty jsi se teda napakoval.No budiž já zmrznu.DÍKY zlatí komunisti!!!!!“ (Mrazík)
Často vzpomínanými protiklady jsou také tehdejší dobré mezilidské vztahy oproti dnešní závisti a nepřátelství – „[Nestýská se mi] Po nicem konkretnim hmatatelnem. Ale po tom vseobecnem nudnem klidku. Nikdo nikam nepospichal, vse se nejak zaridilo, nikdo nebyl nervozni. Zadny spech a shon, lide k sobe byli vstricnejsi a vrelejsi. Dnes? Kazdy jen nahrabat a okrast kohokoli. Ale asi to jinak ani nejde.“ (pavel) spojené s  příjmovou a statusovou rovností považovanou za ideální pro spokojený život společnosti „tahle doba je zkažená…na Kubě maj sice téměř všichni kulový, ale maj se všichni tak nějak stejně…mezi lidma chybí úcta a sepjatost…mam pocit, že vše je špatně…, člověk v tom shonu už nevnímá základní lidské hodnoty…“ (Mrkt)
Základem spokojené společnosti byl stát, který se staral o lidi  „Ta paní ve svém příspěvku říkala jediné : stát mě chránil,abych mohla spořádaně a klidně žít“ (Jára), a lidem zbývalo dostatek volného času, tráveného mimo jiné s rozvinutou kulturou která je dnes obyčejným lidem finančně nedostupná, navíc díky amerikanizaci upadlá. „Spoustu kultury, díky zájezdům umělců (Břínková, Walda, Evča, Laufer, Voska …) a zájezdů do divadel, nikdo mě neobtěžoval žebrotou osobní, ani pouliční a TV organizovanou, ani špínou, nemluvě o sociálních jistotách!“ (Alfons)
Také tehdejší hospodářství je často oceňováno jako fungující oproti dnešnímu zavírání podniků a zadluženosti státu. „Československá Republika je rozbita zdivočelými šmejdy,český národ vymírá,máme 50.000 bezdomovců,země je rozkradená do chamtivejch pazourů cizáků,v likvidaci je průmysl,zemědělství,školství,zdravotnictví,sociální zabezpečení,byly vykradeny podniky,fondy,cestovky,kampeličky,banky(28),nikdo nebyl dopaden,odsouzen,nakradené vráceno! Máme 290.000 nezaměstnaných,narkomany 35.000,prostitutky40.000,bezdomovce,sprejery,žebráky!.“ (Pirko)
Neposledním střípkem do celkové mozaiky tehdejších výhod patří pracovní povinnost „Nevolil bych KSČ,ale mohly by zůstat staré občanky.Nemáš razítko zaměstnavatele-jdeš s námi.“ (milan) vystřídaná dnes „multi-kulti“, tj. preferováním „nepřizpůsobivých“ a cizinců přicházejících k nám otevřenými hranicemi „A to je teprve začátek, cinkálisti. Ukrajinci, Vietnamci a Mongolové alespoň makaj, ale už se sem chystá vlna fousatejch zafáčovanejch masérů, a ty vám udělaj takový boro, že se slzou v oku ještě budete vzpomínat na cikány. Máte Schengen, máte banány, mekáče a dementní emerickou multikultůůru a neni daleko doba, kdy se těma samejma klíčema budete mlátit po palicích… anebo palicema mlátit o zem. Se Spojenými evropskými emiráty na věčné časy a nikdy jinak!“ (Neustrashimy).

Druhá část polemiky s dnešní dobou spočívá na odlišném vnímání totožných hodnot v oficiálním a v protestním diskurzu, kdy propagované výhody dneška nejsou pro „obyčejné lidi“ vlastně vůbec výhodné. Skutečná SVOBODA tak byla za socialismu, protože „Dnes žádná není a za každičkou chybu hrozí bankrot a zničení rodin“ (Děda), případně i „Parkoval jsem i na Václaváku ZADARMO! TO BYLA SKUTEČNÁ SVOBODA!!!“ (overal)
Podobně ambivalentně mohou být vnímány i dobové nedostatky v zásobování – „A když vyhořela papírka co výráběla hajzlpapááápír tak 2 měsíce byl někde hůř k sehnání .Dneska maj toaleták i bezdomovci aby si měli v nejhorším čím zatopit v krabici od plasmové TV.Jojo, znamenitej společenskej pokrok :-))“ (AHA), navíc sice „Na hodně věcí se stály fronty, ale i to lidi nějak sblížilo. Víc se dávali dohromady a bavili se.“ (Laďa)
Celé to nejpregnantněji shrnuje tato paní: „V té době jsem žila, měla a mám tři děti, život byl jednodušší, nezažila jsem nějakou nesvobodu slova a podobné bludy, o kterých se dnes píše. Jakou mám dnes svobodu? Celé dny v práci a bojím se jakékoli nemoci a špatné nálady nadřízeného, jinak budu na dlažbě a pod mostem. To pro mne není svoboda, když mě na ulici okradou, úřady nefungují, politici okrádají a podvádějí, policie je k ničemu, atd. Nepotřebuji jezdit do zahraničí, nepotřebuji barák a zahradu, nepotřebuji auto a ani tak se zde dnes nedá v klidu žít…Bohužel.“ (nico nová)
Potom nepřekvapí postoj k disidentům (věčně nespokojeným opilcům) a aktérům listopadové revoluce – „hopsálistům“ a „cinkálistům“: „dlouhý vlasy, krátkej rozum. To platilo, platí a bude platit..disidente..a červy se rozlezou“ (Kraken);  „15 milionů spokojených čechoslováků, pár opilců v kriminálešch. Gott nejbohatší Čech. Got největší umělec. Dnes zamin drákovaqní ideologicky zmanipulovaní čpějí síru a hnůj na naše nejlepší lidi. Dnes se prosazují jen opilci a pod….“ (ff)
Zosobněním všech změn k horšímu je Václav Havel „Mikdy nepochopí, že stále nazávají Havla prezidentem. U mne nikdy prezident nebyl ten darebák sliský. Co on chce hovořit. Tolik neštěstí přivedl do naši republiky, tolik lidí muselo zemřít, díky němu. ne, to není člověk.“ (Laska)

Jako jistou korekci k nostalgickému obrazu reálného socialismu bych ocitoval, co si na konci jeho éry o jeho fungování mysleli sami tehdejší vládci: „ Tu jsme to trochu přešvihli, v minulosti, s tou socializací. … Lidé považujou ten život bez toho rizika a s pohodlím za výhodnější, než si vydělat o pět set korun víc. bohužel, je to tak…. Dnes je nespravedlivý rovnostářství, krajně nespravedlivý. to je to hlavní, s čím se musíme rozejít.“ (Milouš Jakeš, Červený hrádek 1989).

Citace pocházejí z diskuzí na aktualne.cz a uvádím je v charakteristické původní pravopisné a grafické úpravě.