Rok dinosaurů
Dinosauři nás opustili před 66 miliony let, ale žijí s námi stále v popkulturních ozvěnách. V Cestě do pravěku, v každém hračkářství, na Netflixu, ve videohrách, v obchodech s dětským oblečením, v zábavních parcích a v hudbě. Slovy historika vědy Boria Saxe:
“Žijeme v dinocentrickém světě.”
Sama o sobě se komercionalizace dinosaurů zdá být banálním námětem, ale neutuchající fascinaci prehistorickými ještěry vysvětlit nedokáže. Je tedy na nás, abychom se o to pokusili v rámci Roku dinosaurů organizovaném Centrem pro studium populární kultury.
Soudobé dějiny dinosaurů ukazují proměny vztahu vědy a společnosti napříč kontinenty a převládajícími ideologiemi. Zobrazování dinosaurů je vzhledem k povaze stop, které po nich zůstaly, vždy závislé nejen na vědecké expertize, ale též na tvořivosti, jež je nutně ovlivněna i populární kulturou.
Dinosauři jako zrcadlo vědy
Platí to stejně tak pro slovní popisy v klíčových dílech Ztracený svět A. C. Doyla a Jurský park Michaela Crichtona, i pro ty obrazové včetně počítačové vizualizace, jejíž dostupnost umožnila vznik populárních „dokumentárních“ pořadů mapujících život dinosaurů. Studium rolí a postavení dinosaurů v kultuře nám tak umožňuje detailně zkoumat způsoby každodenního chápání vědy, její vlastní sebeprezentaci a možnosti využití jejího postavení – jak naznačuje třeba zařazení dinosaurů do expozic kreacionistických muzeí v USA.
Vzhledem k tomu, že od samotného vzniku slova dinosaurus v roce 1842 uplynulo již více než 150 let, je možné sledovat i to, do jaké míry kultura předjímá, přejímá i ovlivňuje samotný výzkum. A opačně – renesance dinosaurů na konci 60. let 20. století posunula jejich vnímání od představ o těžkopádných, právem vyhynulých hloupých tvorů k obrazům teplokrevných, inteligentních a sociálně žijících zvířat. Takové obrazy umožňují nová narativní zpracování, jež lze vypointovat i tragédií náhlého dinosauřího konce. Konce, který by mohl potkat i lidstvo.
Tyranosaurus gens
Nad rámec proměn, jež souvisí s posuny ve vědeckém bádání, se dinosaurů dotkly i proměny společnosti. Příkladem může být snaha o šíření ateismu pedagogickým filmem o počátku světa (Cesta do pravěku Karla Zemana) i varování před dopady jaderné války a toho, co by mohlo zahrávání si s jádrem „probudit“ (filmy o Godzille či Godžiře).
Přestože je možné se ze studia dinosauřích stop v populární kultuře dozvědět mnohé o závažných tématech, posedlost dinosaury je přijatelná zejména u dětí a – jak ukazují populární filmy jako třeba Jurský park a Jurský svět – do určité míry potrhlých a v něčem nedospělých vědců a občas i vědkyň.
Populární kultura pro děti si ale také zaslouží kritickou reflexi, představuje koneckonců součást jejich socializace. Lze skutečně omezit veškeré úvahy o dinosaurech v dětských knížkách a filmech na konstatování, že jde o způsob bezpečného prožití strachu z něčeho, co nás sice svou velikostí přesahuje, zároveň je to dávno pryč? Či představou, že jde o nějaký ventil pro přirozenou agresi? Proč se dětem, ale i dospělým dinosauři líbí? Jsou dinosauři prostě jen draci pro moderní dobu? Proč jsou považováni spíše za chlapeckou záležitost a dochází k nějaké proměně? Co tak zásadního umožňují jejich světy prožít? Jsou k tomu potřeba i tuny plastových figurek? Na to, i mnohé další hledá odpovědi Rok dinosaurů.
Kompletní program roku dinosaurů bude upřesněn.